Anti L.L.Hay aneb o strachu z druhé strany

Přidáno 16.06.2019

Opakujte si: "Zbavuji se strachu z..." doporučuje ve své knize uznávaná autorka L.L.Hay

Strach není zrovna příjemný pocit a asi všichni by se bez něj rádi obešli. Tedy bez obtěžujícího strachu – bez strachu, který nás omezuje, protože jen blázen nemá žádný strach. Přiměřený strach potřebujeme k životu, chrání nás, abychom například nezkoušeli skákat ze střechy mrakodrapu, kdyby nás napadlo zkoušet, jestli umíme létat nebo ne. 

Většina strachů, které v životě  pociťujeme, je jiná. Jsou obtěžující, zbytečné a obvykle pocházejí ze sociální sféry. Naši prapředci se strachovali o svůj holý život. Báli se, jestli nebudou sežráni divou zvěří nebo zabiti nepřítelem. Dnes se bojíme osamocení, nepřijetí, kritiky, neúspěchu nebo dokonce máme strach ze strachu. To vše nás hodně omezuje nebo nám dokonce brání, abychom dosáhli svých cílů, aby byl náš život v pohodě.

Ale je tady někdo, kdo je uznáván jako autorita a kdo nám radí, jak postupovat, abychom se nepříjemných a omezujících strachů zbavili. A doporučuje na to jednoduchou techniku. Tak sem s ní, ráda ji vyzkouším, protože když to říká taková autorita, tak je to určitě správně a minimálně by se to vyzkoušet mělo. Nebo alespoň mohlo.

"Zbavuji s strachu z mluvení před lidmi.", říkám si po té, co jsem si udělala chvíli pro sebe a našla klidné místo. Opakuju to několikrát a čekám na uvolnění.

„Zbavuji se strachu z mluvení před lidmi.“ Místo uvolnění se ve mně něco naopak ještě více sevře a k původnímu strachu, který má se přidává další strach - že se JÍ chci zbavit, protože je špatná, neschopná, překáží,…
Kdo to je? Je to mé malé já, malá holčička, malá Jitulka, která uvěřila, že je špatná a neschopná. A má veliký strach, že jí hlavně máma a táta odsoudí, odmítnou, odstrčí, nebudou mít rádi, protože se stydí před cizími lidmi, že nedokáže ani nahlas pozdravit. Dokonce se bojí i toho, že ji nenávidím i já.

Vidím ji před sebou a zkusím ji nabídnout náruč, aby se ke mně mohla na chvíli schovat. Nejdřív váhá. Tolik let jsem ji odstrkávala, nechtěla o ní vědět, nechtěla jsem cítit její strach. A před chvilinkou jsem dokonce nahlas řekla, že se jí chci zbavit úplně. Za chvíli se trochu  uvolňuje. Zkoumá novou situaci. Ještě mi úplně nevěří. Budu si teprve muset získat její důvěru.

Je to mé malé já, které patří ke mně, moje součást Když se jí budu chtít zbavit, je to jako kdybych si chtěla useknout kousek ruky.

Ještě jedou jí opakuju.


"Patříš ke mně!" Ještě o kousek se uvolní a maličko se začíná zajímat o svět kolem.

"Nemusíš se bát!" To je prima věta. Nepatrně se usmívá. Je fajn vědět, že se bát může, že se na ní nebudu zlobit, když se bát bude.

Dokonce už nemá důvod se bát. Protože ta velká, co má tolik zkušeností, je teď s ní kamarádka. Přestala jí odstrkovat za to, že se bojí, a chce jí pomáhat.


"Omlouvám se ti", říkám nakonec své vnitřní holčičce.

"Omlouvám se ti,

že jsem se tě chtěla zbavit jen proto, že to napsal někdo, kdo je považován za autoritu

že jsem nevěřila pravdivosti Tvých i vlastních pocitů

že jsem si v mnoha situacích opakovala to dospělácké,
že se nemám bát

že jsem o tobě/sobě/nás uvěřila, že jsme špatné

 

 

© Mgr.Jitka Studénková 

Děkuji, že ctíte autorská práva. Kopírovat můžete v plném znění, s aktivním odkazem na tyto stránky www.jitkastudenkova.cz  a včetně této poznámky.

 






Tisknout stránku

"Dělej něco, utíkám ti!!!"
Tvůj život

E-book zdarma
9 tipů a triků pro lepší život

E-book zdarma

Volejte, pište!

Rady, dotazy, objednání

Rady a dotazy

Facebook


      © 2017 - Mgr. Jitka STUDÉNKOVÁ lektorka, autorka a průvodce pro zdraví a pohodu
Digitální obchodník
Zpět nahoru