Jsou chvíle, kdy to prostě docvakne

Přidáno 29.05.2017

 Znáte to určitě taky. Někdo něco řekne nebo něco “náhodou” uvidíte (třeba titul knížky ve výkladní skříni nebo fotku na facebooku) a v hlavě to zacvaká, zahrká, kolečka zapadnou do sebe,  pak to cinkne a s nadšením z vás vypadne: “Ahááá, to je ono, takhle to je. Super.” Říká se tomu aha moment.
 
Právě jsem jeden zažila!!!
A hned se o něj dělím. Možná pro někoho bude přínosem.
    
       Jsem celoživotní prokrastinátor. Na tom není nic zvláštního, to je skoro každý. Ale protože vím, že se s tím dá něco dělat, tak to něco dělám. Pochopitelně podle svého - používám na sebe stejné postupy jako pro své klienty. Takže už jsem zpracovala docela dost vzdoru, různých strachů a vzteků týkajících se tématu. Změnilo se hodně. Přesto se občas cosi ve mně postaví na zadní a odmítne něco dělat. Stává se mi to hlavně u tvůrčí práce. Často mám promyšleno a jasno a stačilo by jen zrealizovat. Uf. Sednu k počítači a v hlavě je v mžiku prázdno. Nu co, času je ještě dost, tak zítra...  Asi tušíte, kam to zítra vede.
 
       Pak na mě někdo vyrukoval s metodou kaizen. Je to metoda postupného zlepšování pomocí velmi malých kroků prováděných ve stejnou dobu. Malé proto, aby byly splnitelné a nezatěžovaly, a ve stejnou dobu, aby se vytvořil návyk. Prý je z Japonska.
 
Houbelec!
Tu vytvořila moje maminka a možná ji při tom pomáhala paní učitelka, co mě učila na prvmím stupni.
Tou pomocí si nejsem moc jistá, ale je to docela pravděpodobné. Jistá jsem si tím, že ji určitě zná i vaše maminka a všichni vaši učitelé.
 
Úplně to slyším:
  • “Jitko, stačilo by, kdybys ty hračky po sobě uklidila každý den, pak bys toho v sobotu neměla tolik na úklid.”
  • “Jitko, stačilo by, kdyby sis každou knížku, co přečteš, zapsala do čtenářškýho deníku hned. Pak nevíš, co dřív.”
  • “Jitko, kdyby sis pokaždý tu skleničku po sobě opláchla, tak toho nádobí nebude tolik. Teď se ti do toho nechce.”
      Přikrčím se, když na to vzpomenu. Vzbuzuje to nepříjemný pocit. Naštěstí tu jsou zmíněné “náhody”. Tentokrát mi přinesla kratičké video. Mělo asi tři minuty a bylo o točení videí pro webové stránky. Autor vyprávěl o svém způsobu práce. Prý není dlouhodobě schopný systematicky natáčet jedno video týdně. To ho vyčerpává. Více mu vyhovuje intenzivně pracovat po určitou dobu (třeba během měsíce natočit 30 videí), pak čas odpočívat a celý cyklus takto opakovat.
 
Cink! Právě to došlo!
 
    Jsem v pořádku taková jaká jsem. Maminka to myslela dobře, ale... Různí koučové a mentoři, kteří mě učili, že je super mít rozplánovaný týden a přesně vědět, že pondělí dopolene mám připravit příspěvky na facebookovou stránku, ve středu odpolende napsat článek, čtvrtek dopoledne připravovat...no to asi taky mysleli dobře...ale
 
Cink! Cink!
 
       Jsem normální, cink, když týden píšu/kreslím/ v kuse a pak se další tři na počítač/pastelky nemůžu ani podívat.
 
Cink! Jsem normální!
 
       Cink! A jsem normální, když to taky umím rozlišit. Ono půl roku se válet na gauči a pak chtít uběhnout maraton, to opravdu nebude to pravé ořechové.
 
     Tak jo! Byla to rychlovka. Rychle mi něco došlo a rychle jsem o tom dokázala napsat. Bez odkládání i bez zázračných japonských technik.
 
A co vy! Podělte se s námi o nejzajímavější AHAmomenty ze svého života. Pište dolů do komentářů.






Tisknout stránku

"Dělej něco, utíkám ti!!!"
Tvůj život

E-book zdarma
9 tipů a triků pro lepší život

E-book zdarma

Volejte, pište!

Rady, dotazy, objednání

Rady a dotazy

Facebook


      © 2017 - Mgr. Jitka STUDÉNKOVÁ lektorka, autorka a průvodce pro zdraví a pohodu
Digitální obchodník
Zpět nahoru