Zde si můžete vložit údaje pro stažení e-booku

Zde si můžete vložit údaje pro stažení e-booku



O mužích, ženách a mužoženách

Přidáno 21.03.2016

8.března na Mezinárodní den žen se u jednoho z mých starších článků objevil nový komentář  s krátkou úvahou o mužích, ženách a mužoženách v kalhotách. Je to opravdu tak, že žena oblečená do kalhot vypadá jako bezpohlavní bytost nebo se dokonce chová více mužsky? Jak to vidí odborníci různých profesí? Tak jsem sedla k počítači a obrátila se na módní návrhářku, na lektora seberozvojových kurzů, výtvarnice, specialistu na on-line marketing, učitele,..., aby napsali svůj názor:


"Dnes jsem viděl venku v busech MHD v Ostravě stovky lidských bytostí,ale byly mezi nimi jen tři ženy, totiž počítáno podle oblečení v sukních či šatech. Jinak to byly bezpohlavní mužoženy, černé vršky a modré džíny. Kdybyste připsala do svého desatera, že žena má chodit v sukni či šatech, udělala byste pro muže velmi dobrou službu, neboť by se opět mohli začít chovat jako muži. Tímto vyhlašuji Mezinárodní den žen v sukních ..."


                                         

MUDr.Martin DANIEL

lektor kurzů osobního rozvoje,

zejména kurzů Stát se MUŽEM/Být ŽENOU

www.smysl.com

Buď budeme fňukat nad tím, že ženy se obékají jako mužoženy nebo začneme přemýšlet, co my muži můžeme udělat pro to, aby se ženy CHTĚLY oblékat jako ženy.

 

První důležitá otázka je:

Proč se vlastně oblékat jako žena?

    No jestli jen proto, aby se líbila mužům, pak je přirozené že některé ženy to z principu odmítnou.

Odpověď je jednoduchá: Ženy se oblékají jako ženy, když chtějí být ženami. A oblékají se jako mužoženy, když chtějí vypadat jako mužoženy.

    A když je budeme nutit, aby se oblékaly jako ženy jen proto, aby se nám líbily, budeme jim brát svobodu, ale také jim budeme brát jejich ženskost.

    Protože ženská žena má dvě potřeby. Určitě se chce oblékat a chovat a cítit jako žena. Ale v ženské energii také chce být součástí hejna. A když se hejno obléká mužožensky, ona se tak oblékne také, protože když žena chce vybočovat z řady a být výjimečná, není v ženské, ale v mužské energii.

    Je to paradox – ale ty nejvyzývavější ženy vůbec nejsou v ženské, ale v mužské energii. Jen pro získání moci používají ženské zbraně.

Úkolem MUŽE

    je milovat ženu takovou, jaká je a přimět ji, aby se mu CHTĚLA oddat. Ale jak se mu může oddat a jak po ní můžeme chtít, aby se mu chtěla líbit, když on ji nebere takovou jaká je a neumí si ji „zkrotit“ a chce po mamince, aby to zařídila za něj?

    Krásná žena je krásná, i když je oblečená jako chlap. Dokonce jsou ženy, které když se snaží se zkrášlit, tak to přehání natolik, že jsou pak ošklivé tunami mejkapu.

     Proč milý pane potřebujete, aby ženy byly oblečené v sukni nebo šatech? Jestli se Vám to nelíbí, zajeďte pár set kilometrů na jihovýchod a pak možná budete nadšen z toho, že nám naše ženy ukazují ruce a obličeje.

    Přestože učím, že žena má následovat muže a dokonce se mu i podřídit, žena je svobodná bytost, která má právo se obléci, jakkoliv se jí zlíbí. Žena se nemá podřídit muži, protože si to on přeje. Žena pokud chce naplnit svou ženskost, tak se nechá najít mužem, kterému se s radostí oddá a podřídí. Ale i přesto si ponechá svobodnou vůli a když toho bude dotyčný muž zneužívat, vzepře se mu. Protože skutečný muž nechce rohožku, která poslouchá, protože musí, ale ženu, která si ho natolik váží, že se mu chce oddat.

Nikdy nevíte, jak to je

       Co když je některá z žen totálně oddaná svému muži, oddaná natolik, že nechce, aby pro jiné muže vypadala jako žena? Tak si ven oblékne mimikry. Uznávám, že je to krkolomné vysvělení, ale možná že jedna z žen, na jejichž oblečení si stěžujete, je totálně v ženské energii, natolik, že chce být ženou jen pro svého muže.
       A co když ty ostatní ženy jen čekají na rytíře, který je vysvobodí z jejich mužoženství? Pište si, že čekají, otázka je pouze kolik z nich to vědomě ví a kolik z nich to aspoň tuší. Když je budete nutit, aby se Vám otevřely, ztratíte jejich důvěru a nikdy je nevysvobodíte.
       Další část je natolik znechucená muži (nebo jejich představami o mužích), že chtějí přestat být ženami. Tyhle ženy nemůžete nijak donutit, aby zženštily a čím víc s nimi budete bojovat, tím mužštější budou.

      

Ta nejdůležitější otázka zní...

>>>otázku i odpověď na ní čtěte zde<<<

 

 

 

Táňa HAVLÍČKOVÁ

módní návrhářka a stylová poradkyně

http://www.tanahavlickova.cz/

http://www.modaaduse.cz/

 

Zaujaly mě na tomto povzdechu dva kousky věty s velmi rozporuplnou reakcí. Ta první část je: ...viděl jsem.. stovky lidských bytosti... takové mužoženy...

a ta druhá část je: ...ale byly mezi nimi jen tři ženy v sukni či šatech.

    Z toho vyplývá, že ty lidské bytosti, které pán viděl byly mužoženy čili se dá říct i naopak ženomuži. Což znamená, že pán zprvu hovořil a měl na mysli jak neurčité ženy, tak neurčité muže. Ale nakonec chce změnu jen po ženách. Což jak vidím, je zcela nespravedlivé... protože sám muž sebe a své kolegy muže, z této požadované změny ihned vyloučil a vypadá to, že muži mohou zůstat v té černo-modré verzi oblečení a není jim nic vytýkáno.

    Jsem módní návrhářka již třicet let a stylová poradkyně přes oblečení mužů a žen dvacet let. Troufám si říci, že v problematice odívání českých žen a mužů jsem opravdový odborník a profesionál.  Leč teď na chvíli opustím šedočernomoré mužoženy i ženomuže a povím vám příběh, který s tím o čem psal rozezlený pán, zdánlivě nesouvisí. Ale souvisí a to velmi.

    Nedávno mi přistála v mailu neuvěřitelná zpráva. Můj kamarád z mládí, kterého jsem léta neviděla, mi napsal, že bude pořádat zcela mimořádné setkání naší staré party. Na tom by nebylo celkem nic mimořádného, kdyby se ovšem nejednalo o partu těžkých rebelů, hašišů a hípísáků v otrhané džínovině a s dlouhými vlasy (u všech) a nezbytnými plnouvousy (převážně u mužů :)). Byli jsme takovými trochu vyvrhely tehdejší slušné a bázlivé normalizační společnosti sedmdesátých let. Nám se líbilo těžce vyčnívat a provokovat. Byli jsme rebelové, kteří chodili do kina Náročného diváka na americké a italské filmy a taky na zakázané koncerty Hutky, Plastik People, Mišíka a ETC a všech možných jiných vyvrhelů. Milovala jsem jako pravá rebelka tuto společnost, se kterou jsme chodili do Bzenecké vinárny spolu se starými básníky a filozofy, kteří pracovali jako topiči v kotelnách nemocnic a jiných fabrik, probírali francouzské impresionisty, německé surealisty a italské nihilisty.

       Moc jsem se na naši partu těšila a vytáhla jsem staré fotky a zcela podlehla  krásnému sentimentu té mladické rebelie. Nicméně když se přiblížilo datum setkání, padl na mě chřipkový bacil a já neměla volbu - prostě jsem zůstala ležet v posteli a bylo mi to hrozně moc líto...

>>>pokračování příběhu a jeho rozuzlení si přečtěte zde<<<

 

 

Jiřina TORIL DLABKOVÁ

Malířka, kreslířka, výtvarnice a milovnice koní

http://www.toril.cz/cs/

 

Ono to není tak jednoduché. Osobně mám ráda obě varianty - sportovní i elegantní styl.

 

 

     Džíny a černé tričko mi dávají pocit svobody, jednoduchosti, je to opravdu pohodlné, když člověk nechce nebo nemá čas řešit ještě oblečení. Mám v nich takový sportovní pocit připravenosti.

     Na druhou stranu se i velice ráda obléknu do sukně, šatů, vyberu doplňky a cítím se žensky a krásně. Ale to už je práce, vyciťování, na co mám náladu, co se k tomu hodí a také to vyžaduje trošku času a energie.

     Možná, kdyby ženy nebyly nuceny (a samy se nenutily!) dokonale zvládnout rodinu, práci, domácnost, partnera a bambilión dalších věcí, měly by víc času na každodenní zkrášlování a projevování sama sebe skrze ženské barevné a vlající oblečení se vším, co k tomu patří.

      Ale omezovat a říkat, že žena má nosit pouze sukně? To též není ta cesta. Pocit volby a toho, že si mohu vzít na sebe to, na co mám dnes chuť, to je to pravé pro každou ženu. A postupně zařazovat více barev a sukní podle své chuti může pomoci ukázat cestu i mužům, aby ženám ulehčili a ony měly čas a sílu se zkrášlit nejen pro ně, ale i pro sebe samé.

 

 

Dušan SOUČEK, Dis

autor, bloger, odborník na online marketing

http://www.dusansoucek.cz/

 

Mám to tak, že si nemyslím, že ženy musí nosit sukně, aby to byly ženy. 

 

     Spíše si všímám, když to ženě sluší. Hrozně to může vypadat i v šatech i džínách a sexy to může být i  šatech i v džínách.

     Sukně nepřinutí muže chovat se jako muži. Pořád tady budou hovada a gentlemani. Doba to tak poskládala, každý má dnes volbu. Nic není v módě.

 

 

Hana Žaneta FLEKNOVÁ

Fotografka, výtvarnice, grafička

http://fleknova.cz/

 

    Tmavošedý kalhotový kostým, černý top a černé boty. Vlasy střižené nakrátko, nenápadný stříbrný šperk. Takto oblečenou jste mě mohli potkat v devadesátých letech na chodbách několika nadnárodních korporací a finančních institucí. Se svojí 150cm výškou a rázným krokem jsem chodila po kancelářích i za klienty. Oblečení doplňovala jednoduchá kabelka z černé kůže a černé desky...

    Vše to patrně začalo na jednom firemním večírku, kdy mi již značně podnapilý kolega do ucha zašeptal výzvu „buď ženská, hlavně buď ženská!“. Přerod trval několik let a zpočátku byl velmi pozvolný...

     Nejprve jsem objevila barevné doplňky – šátky, šály... pak přišly na řadu boty a kabelky.  Kalhoty jsem začala pravidelně střídat s pouzdrovými sukněmi v délce ke kolenům. Spolu s tím se prodlužovala i délka mých vlasů. V jedné firmě, kterou mimo jiné charakterizoval neformální dress code, jsem potkala kolegyni, která mi ukázala úžasný stylistický trik – vrstvení. A s ním konečně přišly barvy v celé své paletě!

    Ze šatníku se postupně a plíživě ztrácela černá i šedá. nejprve nahrazovaná tmavou modrou a postupně i odvážnějšími barevnými kombinacemi. Po návratu do šedého prostředí finančnictví ucítila moje vzdorovitá nátura prostor pro provokaci. V dress code se píše o povinnosti nosit k sukni punčocháče? Paráda! Mám žluté, růžové, vínové... s různými motivy. A k nim barevně kontrastní topy, šály... z barevných látek jsem si nechala ušít sukně a postupně se odvážila i k dlouhým letním rozevlátým modelům. Nakoupila si výrazně barevnou bižuterii i originální rukodělné šperky... Rozšířila svoji sbírku barevných střevíčků i kabelek. Ve střízlivém bankovním prostředí jsem patrně působila křiklavě. Ale pro mě byl můj barevný  zevnějšek zdrojem energie i ochranou před příliš mužským prostředím.

    Finančnictví jsem opustila... stejně tak džíny, úzké pouzdrové sukně a kalhotové kostýmy. Barvy mám ráda stále. Před dvěma lety jsem si koupila svojí první karizu (dlouhou, barevnou, širokou, dvojvrstvou hedvábnou sukni), pak druhou, třetí... Nechala jsem si ušít další dlouhé rozevláté sukně. V létě nosím slaměný klobouk, namísto kšiltovky. Od jara do podzimu chodím bosky. Do dlouhých vlasů dávám květinové čelenky. Cítím se mnohem volněji a přirozeněji. A víc žensky.

Děkuji všem, kteří mě cestou objevování ženskosti provázeli a provází!

 

PS

Z mého osobního pohledu by právě korporátnímu prostředí pomohla vyšší hladina ženské energie. Ženy se (nejen tam) často domáhají svých práv a rovnosti s muži, ale přitom zapomínají na svoji výlučnost – tedy ženskost. Dokud se budou snažit vyrovnat mužům a tím podvědomě (nebo vědomě) potlačovat svoji ženskost, budou na tom podle mého názoru ve skutečnosti hůře, než ji když přijmou a ukáží

 

 

Mgr.Jitka STUDÉNKOVÁ

lektorka kurzů osobního rozvoje, průvodkyně lidí ke zdraví a osobní pohodě

http://www.jitkastudenkova.cz

I já v souvislosti s tématem zareaguju dvěma situacemi ze svého života

 

    Dlouhé roky jsem  v  červenci jezdila na Letní kruhy jógy a reiki, které pořádal můj učitel reiki Mirek Čapek se svou tehdejší ženou Ivou v Horském domově v Hořejších Herlíkovicích.  Cvičili jsme, meditovali, předávali si reiki a zase cvičili, chodili na procházky, večer sedávali u svíček, krbu, kytary a dobrého vínka. Na tyto týdny jsem přijížděla vybavena různými druhy elasťáků (na cvičení, vycházkové, věčerněpovalovací,…) , několika tričky a svetrem. Nic víc nebylo třeba. Po dva týdny jsem si pak užívala pohodlí volného oblečení bez přemýšlení co na sebe. Jednoho pozdního jara jsem v sekáči objevila úžasný kousek – lehoučkou rozevlátou sukni. Bohatě řasená, dlouhá až ke kotníkům a plná barev, květin, ptáčků, slonů. Úžasný kousek. Vzala jsem si ji sebou i do Krkonoš. Asi třetí večer se ke mně Mirek přitočil a prohodil:

„Děkuju ti!“

„???“ , nechápala jsem.

„Děkuju ti, že sis vzala sukni. Kdo se má pořád na ty tepláky koukat.“

    Rozlédla jsem se kolem. Kromě jeho Ivy jsem byla jediná žena v sukni. To byl úžasný AHA moment. Pochopila jsem

  •  že můžu svým oblečením někomu udělat radost
  •  že to ráda udělám, když to nevyžaduje, když jen vyjádří, že je mu to příjemné a že to oceňuje
  • že když jsem v souladu se svým oblečením, tak v mužích probouzím rytíře, kteří zpětně posílí moji ženskost

     O pár let později mě osud zavál do finančně poradenské firmy. S tím souvisela i povinnost nasoukat se do byznys oblečení. Letmý pohled do zrcadla naznačil, že nevypadám zrovna špatně. Ale něco tam nesedělo. Vypadala jsem dobře, vše mi dokonale sedlo, ale necítila jsem se dobře. Měla jsem pocit, že někomu lžu. Myslela jsem si, že si zvyknu. Nezvykla! Do roka jsem opustila společnost i byznysové oblečky. Odnášela jsem si řadu zkušeností ohledně komunikace s lidmi a prodejních dovedností, které jsem později dál rozvíjela, ale největší  zkušeností bylo zjištění, že když se necítíte v oblečení, které je typické pro vaši práci, pak není chyba v oblečení. To vy jste na špatném místě!!!

 

A ještě poslední nápad:

  osloveným mužům se příliš do uvažování a psaní nechtělo, tak jsem se vydala do ulic, abych získala ještě pár názorů a Martin s Dušanem nezůstali osamoceni v této víceméně ženské společnosti. Tady jsou moje úlovky:

 

„Mám rád, když se ženy chovají žensky. Ale to není o oblékání. A když jde o ty, co vidím na ulici – bude jaro a léto, to se ženy zase trochu odhalí. Na to se docela těším.“ 

45 let,  dělník

 

„Jestli by holky měly víc nosit sukně? Já to neřeším. Mám rád, když nosí těsnější trička, aby bylo vidět na prsa.“ 

16let, student

"Nejlepší je, když na sobě nemají vůbec nic."

19let, student

 

„Mně se vždy víc líbily ženy v sukních. Vyrůstal jsem v době, kdy to bylo normální. Znáš to, starýho psa novým kouskům nenaučíš.“ 

76let, důchodce, bývalý učitel

 

"Na to já nekoukám, ale vadí mi, když je žena vulgární nebo opilá."

37let, řidič autobusu

 

A JAK TO MÁTE VY?

NAPIŠTE NÁM SVŮJ NÁZOR DO KOMENTÁŘŮ!

 

 

 







Tisknout stránku

"Dělej něco, utíkám ti!!!"
Tvůj život

E-book zdarma
9 tipů a triků pro lepší život

E-book zdarma

Volejte, pište!

Rady, dotazy, objednání

Rady a dotazy

Facebook


      © 2017 - Mgr. Jitka STUDÉNKOVÁ lektorka, autorka a průvodce pro zdraví a pohodu
Digitální obchodník
Zpět nahoru